V létě jsem navštívil slavnosti při příležitosti výročí rozhledny Štěpánky v Jizerských horách. Dalo mi to notnou práci se vyškrábat do takového krpálu až k samotné rozhledně, která vyčnívala na kopci Hvězda. Je obklopena hustými hvozdy a lesy, z jejího vrcholku je krásný pohled na Krkonoše a Jizerské hory. Když se vydaří počasí a je slunečno, tak je modrá obloha bez jediného mráčku a můžete sledovat tu krásu naší české krajiny, která je nezaměnitelná, s hezkým pocitem toho, že jste zde doma a že patříte k této české vlasti, která má tolik přírodních kras.
A ejhle. U stolu přímo pod věží seděla milá společnost, která pořádala autogramiádu své knížky o Štěpánce. Když mne viděli, tak mne pozdravili a pozvali mne ke stolu. Pozvali mne na malé pivo, nabídli mi svoji knížku přímo s autogramy a po chvíli jsem zjistil, že všichni 4 pánové jsou autory této krasné knížky, která popisuje celou historii Štěpánky, ale zároveň dává čtenáři krásný pocit o tom, co se všechno událo a co souvisí s touto krásnou spanilou rozhlednou.
Já jim posléze nabídnul ke čtení a k hezkému zážitku svoji knihu Dívám se vzhůru a udělali jsme milý obchod, 4 kusy podepsané knihy o Štěpánce za moje 4 knížky podepsané mnou. V tomto společenství příjemných lidí mi uplynulo odpoledne, které bylo ještě doprovázeno zdáli znějící příjemnou hudbou. Pídil jsem se po původu tohoto nádherného koncertu a bylo mi sděleno, že pod křížem, který je pod Štěpánkou a který byl nedávno obnoven jako památka na oběti padlé při obou dvou válkách, což se mi zdálo velice rozumné a morální, hraje na kytaru a zpívá patriot Jizerských hor Honzík Vopařil.
V přírodním amfiteátru na menším podiu seděl člověk, který hrál na kytaru a zpíval svoje hezké písničky, které mi zněly příjemně do ucha a přímo do scenérie Jizerských hor patřily. Bylo mi ho líto v tomto horku, na stole neměl ani vodu ani pivo a určitě již musel být znaven, jak středověký poutník kráčející Jizerskými horami. Nabídnul jsem mu pivo, pozdravil ho a on se mi představil jako Honzík Vopařil. Hodně dlouho jsme seděli a poslouchali jeho písničky.
Když jsem odcházel, tak jsem od něj dostal CD, které jsem si v autě často přehrával a když se mi náhodou ulomila anténa od radia, tak jsem toho ani nelitoval, přehrávání jeho CD bylo mnohem lepší než radio plné reklam a špatných zpráv. Když jsme se sešli podruhé u něj doma v Raspenava a potom při návštěvě adventního koncertu v Horní Řasnici, tak jsme se dohodli na spolupráci.
On bude zpívat texty svých písniček a já budu vyprávět veselé příhody z divadelních a filmových šaten a budeme dělat radost dědečkům, babičkám, budeme je svou účastí hladit po srdíčku a duši a dodávat jim v jejich nelehkém životě, jež mají v různých seniorských domech, domovech důchodců apod. trošku naděje, že i v takovémto prostředí je možno žít.
Samozřejmě naše činnost je závislá na sponzorských darech, protože víme, že tyto sociální ústavy jsou řízeny státem a víme, jak se stát chová ke starým lidem a neděláme si naději, že by se na těchto akcích dalo vydělat Proto jsem založil sdružení Jirka Krytinář - lidem a z toho chceme financovat vystoupení a kulturní akce pro obyvatele vesnic, měst a tak jim přiblížili alespoň trochu zábavy. Naše vzájemná spolupráce bude záviset na tom, kolik budeme mít prostředků, abychom mohli existovat.
